Pan Eduard je sirotek s komplikovanou povahou a životem plným zvratů. Za komunistického režimu byl nuceně nasazen do uranových dolů, kde tvrdě pracoval.
Po revoluci začal svůj nejtěžší boj – boj s gamblingem. Jednou se na něj sice usmálo štěstí a vyhrál větší obnos peněz, ale jeho závislost ho brzy přivedla zpět na dno. Od té doby žil střídavě na ulici a u přítelkyně. Kvůli své složité povaze si udržel jen minimum kontaktů a na svět se díval negativně.
Jak stárnul, jeho vzdorovitost rostla a pobyt na ulici se stával čím dál problematičtějším. Před rokem a půl ho postihla mrtvice, kterou sice přežil, ale od té doby je odkázán na berle. Sám často říká, že by si pravou nohu "nejraději nechal uříznout".
Před rokem ho na ulici oslovil náš sociální pracovník. Zpočátku mu pan Eduard vůbec nedůvěřoval, neodpovídal na dotazy a byl zcela rezignovaný. Pracovník ho ale začal denně navštěvovat – často jen mlčeli a pozorovali svět kolem sebe. Postupem času se podařilo pana Eduarda přesvědčit, aby navštívil praktickou lékařku, která odvedla skvělou práci.
Díky neustálé podpoře a trpělivosti se povedlo překonat jeho původní nedůvěru a pomoci mu zažádat o byt s pečovatelskou službou. Jeho žádost byla schválena a nyní na byt čeká. Do té doby denně dochází do denního centra Armády spásy a s pomocí Nocleženky může nocovat v Noclehárně.
Pan Eduard znovu začíná věřit lidem, aktivně řeší svou finanční situaci a doufá, že podzim svého života prožije v klidu a s novou nadějí. My mu přejeme, aby jeho životní příběh skutečně měl šťastný konec.
Ilustrační foto: Jindřich Štreit