Pana Martina pracovníci Armády spásy potkali při depistáži terénu v Porubě. Už při prvním kontaktu se ukázalo, že jde o člověka bez přístřeší, který aktuálně nemá ani místo, kde by pravidelně přespával.
Pana Martina pracovníci Armády spásy potkali při depistáži terénu v Porubě. Už při prvním kontaktu se ukázalo, že jde o člověka bez přístřeší, který aktuálně nemá ani místo, kde by pravidelně přespával. Z jeho slov navíc vyplynulo, že hodně cestuje po republice a v Ostravě je teprve několik dní. Bylo také zřejmé, že je delší dobu na ulici a na některé otázky odpovídá spíše zmatečně. Pracovníci mu proto vysvětlili, jak se dostane do ambulantních služeb Armády spásy, tedy do denního centra a noclehárny, a předali mu také mapku s přesným popisem cesty.
Hned následující den pan Martin dorazil do denního centra, kde se začala řešit jeho situace. Nejprve bylo nutné zajistit hygienu a výměnu ošacení. Protože byl i nadále velmi dezorientovaný, probíhaly všechny úkony za přítomnosti pracovníka služby.
Postupně se podařilo zjistit více informací o jeho minulosti. Pan Martin je přibližně třicetiletý muž, který vystudoval stavební lyceum. V minulosti také pracoval – podnikal, živil se jako číšník a pracoval i jako stevard u vlakové společnosti. Jeho životní situace se však postupně zhoršovala, mimo jiné kvůli nadměrnému pití alkoholu. To vedlo ke konfliktům nejen v práci, ale i v rodinném a osobním životě, a pan Martin nakonec odešel ze svého rodného města.
Zásadní zlom přišel v roce 2018, kdy se stal obětí přepadení. Následkem útoku utrpěl krvácení do mozku a po akutní operaci, při níž mu byla odebrána část mozku, už nebyl schopen plně samostatného úsudku, i když se o něj stále snažil. V následujících letech vystřídal několik azylových domů po celé České republice. Protože však i nadále pil velké množství alkoholu, byl také v protialkoholní léčbě v Bílé Vodě. Postupně se navíc začaly objevovat těžké epileptické záchvaty, které jeho zdravotní stav dále komplikovaly.
Po příchodu do služeb Armády spásy se pracovníci začali snažit jeho situaci stabilizovat. Prvním krokem bylo vyřízení občanského průkazu a rodného listu, a to za doprovodu terénních pracovníků. Následně byl pan Martin registrován v Ordinaci pro chudé u paní doktorky Pekárkové, která ho vyšetřila a spojila se s jeho neurologem. Ten následně vystavil e-recept na léky proti epileptickým záchvatům.
Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu byla vystavena dočasná pracovní neschopnost a pracovníci se pokusili pana Martina evidovat na úřadu práce v místě jeho trvalého bydliště. Současně byla podána žádost o přiznání příspěvku na živobytí.
Důležitou součástí řešení situace byl také kontakt s rodinou. Pan Martin byl silně fixovaný na svou maminku, a pracovníci ji proto kontaktovali s informací, že se její syn nachází ve službách Armády spásy. Pro maminku to byla šokující zpráva, i když tušila, v jaké situaci se její syn nachází. Byly jí vysvětleny kroky, které byly dosud podniknuty, a společně se domluvili také na proplacení několika noclehů do doby, než jejímu synovi přijde první příspěvek na živobytí.
Maminka se následně osobně setkala s pracovníky služby. Popsala, že její syn u ní v minulosti nějakou dobu bydlel, ale soužití bylo velmi náročné. Pan Martin hodně pil, dopouštěl se krádeží v rodině a vztahy se postupně rozpadly. Proto už u ní nemohl zůstat. Nyní je však situace jiná, protože zdravotní stav jejího syna se výrazně zhoršil a běžné úkony zvládá jen velmi obtížně. Matka proto začala uvažovat o tom, že si ho vezme zpět do péče a dá mu ještě jednu šanci.
Situace se však nečekaně zkomplikovala. Pan Martin se několik dní nevrátil do služeb Armády spásy a pracovníci nevěděli, kde ho hledat. Nejprve proto kontaktovali ostravské nemocnice, kde o něm však neměli žádné informace. Následně se obrátili na Policii České republiky s prosbou o spolupráci v případě, že by ho nalezla.
Také jeho maminka se opakovaně ozývala s dotazem, zda se jejího syna podařilo najít. Odpověď však byla vždy negativní.
Asi po čtrnácti dnech přišla nová zpráva. Maminka pana Martina oznámila, že policie jejího syna našla v jeho rodném městě. Byl opět ve velmi zanedbaném stavu, ale tentokrát už s jasnou představou, že si ho maminka vezme do vlastní péče a pokusí se o něj postarat. Zároveň požádala pracovníky Armády spásy o další součinnost při řešení jeho situace.
„Pan Martin byl velmi zranitelný a bylo vidět, že jeho zdravotní stav i život na ulici na něm zanechaly velké následky. Přesto jsme měli radost, že se podařilo navázat kontakt s jeho rodinou a že jeho maminka byla ochotná znovu hledat cestu, jak mu pomoci,“ říká Marek Janáček, terénní sociální pracovník Armády spásy. „Zůstáváme s rodinou v kontaktu a kdykoli bude potřeba, jsme připraveni pomoci.“
(foto je pouze ilustrační, Canva)
Chcete podpořit naši práci, abychom mohli pomáhat lidem jako pan Martin?
Ilustrační foto