Rozumíme tomu, že přítomnost lidí bez domova ve veřejném prostoru může v některých situacích vyvolávat mezi obyvateli měst a obcí obavy. Ty je potřeba brát vážně a hledat řešení, která zajistí bezpečné a důstojné prostředí pro všechny.
Zároveň je důležité neztrácet ze zřetele samotného člověka. Za bezdomovectvím často stojí složité životní příběhy, ztráta bydlení, zdravotní či psychické obtíže, zadlužení, ztráta zaměstnání, trauma, rozpad vztahů nebo sociální izolace. Lidé bez domova nejsou problémem, který je třeba odstranit, ale lidé, kteří potřebují pomoc a možnost svou situaci změnit. Pokud chceme bezdomovectví skutečně řešit, je potřeba zaměřit se právě na jeho příčiny a nabídnout lidem podporu, která jim umožní postupně najít cestu z obtížné životní situace.
Přesouvání lidí bez domova z jedné lokality do druhé proto skutečným řešením není. Z naší zkušenosti víme, že tím dochází pouze k přesunu situace na jiné místo, zatímco její příčiny zůstávají neřešené. Takový přístup nepomáhá ani lidem bez domova, ani místním komunitám.
Bezdomovectví nekončí na hranici jedné ulice, městské části ani obce. Je to komplexní společenský problém, který nelze řešit izolovanými opatřeními. Účinné řešení proto vyžaduje spolupráci samospráv, sociálních a zdravotních služeb, státních institucí i dalších partnerů v regionu. Pouze propojením jejich kapacit a odpovědností lze zajistit dostupnou podporu lidem v obtížné životní situaci a předcházet tomu, aby se problém pouze přesouval z jednoho místa na druhé.
Dlouhodobá zkušenost Armády spásy ukazuje, že cestou není vytlačování lidí ze společnosti ani jejich nálepkování, ale dostupná sociální pomoc, terénní a zdravotně-sociální služby, podpora bydlení, prevence sociálního vyloučení a koordinovaná spolupráce všech, kteří mohou přispět k řešení příčin bezdomovectví. Základem přitom musí zůstat důstojnost člověka a hledání dlouhodobých řešení.
Bezdomovectví nelze přesunout jinam. Je potřeba řešit jeho příčiny.