Od zahrady k prázdnému hrobu - Velikonoční poselství Generála Armády spásy

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16). Tento známý verš nabývá nového významu, když procházíme událostmi Svatého týdne a chápeme hloubku oběti, kterou Boží láska vyžadovala.

Cesta k Velikonocům začíná ve stínu zrady. V Getsemanské zahradě Ježíš prokázal dokonalou podřízenost Otcově vůli, i když jeho duše byla „smutná až k smrti“ (Mk 14,34). Přestože Kristus věděl, jaké utrpení ho čeká, jeho modlitba odráží neochvějnou poslušnost: „ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš“ (Mk 14,36). Tento okamžik nejhlubší odevzdanosti nás učí, že pravá víra znamená důvěřovat Božímu plánu i v těch nejtemnějších hodinách.

Následující události – zinscenovaný soud, kruté bičování a cesta na Golgotu – odhalují hloubku lidského hříchu a výšiny Boží lásky. Jak před staletími prorokoval Izajáš: „Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“ (Iz 53,5). Každé šlehnutí biče, každý trn, každý hřeb svědčí o ceně našeho vykoupení.

Na Golgotě jsme svědky hrůzy hříchu i zázraku milosti. Kříž je vrcholným symbolem obětavé lásky, kde Boží Syn bez hříchu nesl tíhu všech provinění lidstva. „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti“ (2. Kor 5,21). Když Ježíš pronesl 'Dokonáno jest' (Jan 19,30), naplnil všechna proroctví, vyhověl Boží spravedlnosti a překlenul propast mezi Bohem a člověkem.

Křížem však příběh nekončí. Kdyby Kristova smrt byla poslední kapitolou, naše víra by byla marná. Jak napsal Pavel: „A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra“ (1. Kor 15,14). Vzkříšení vše proměňuje. Když se Marie Magdaléna a ostatní ženy v neděli brzy ráno přiblížily ke hrobu, objevily největší zázrak v dějinách – kámen byl odvalen a smrt poražena.

Andělovo zvěstování zní napříč věky: „Byl vzkříšen, jak řekl“ (Mt 28,6). Tato slova změnila běh lidských dějin a dodnes proměňují životy. Zmrtvýchvstání potvrzuje platnost všech Ježíšových tvrzení o jeho identitě a poslání. Dokazuje, že je skutečně Božím Synem, který má moc nad samotnou smrtí. Jak se píše v Římanům 1,4, „byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna“.

Důsledky vzkříšení jsou hluboké a osobní. Protože Kristus žije, budeme žít i my. Jeho vítězství se stává naším vítězstvím, Jeho život naším životem. „Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.“ (1. Kor 15,20). Vzkříšení zaručuje, že smrt ztratila svůj osten a hrob byl poražen. Sloužíme živému Spasiteli, který slibuje: „poněvadž já jsem živ a také vy budete živi“ (Jan 14,19).

Velikonoční ráno zahajuje nové stvoření. Moc, která vzkřísila Ježíše z mrtvých, je stejnou mocí, která proměňuje životy věřících i dnes. Jak vysvětluje Pavel: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Kor 5,17). Vzkříšení není jen historickou událostí, kterou si připomínáme – je to přítomná skutečnost, která nabízí naději, smysl a nový život všem, kdo věří.

Toto velikonoční vítězství přesahuje osobní spásu a má kosmický význam. Kristovo vzkříšení zahajuje obnovu celého stvoření, protože Bůh začíná tvořit všechny věci nové. Prázdný hrob oznamuje, že hřích, smrt a satan jsou poraženými nepřáteli. I když v tomto věku stále bojujeme proti zlu, tato válka byla definitivně vyhrána. Jak triumfálně prohlašuje Pavel: „Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ (1. Kor 15,57).

Vzkříšení také posiluje věřící ke křesťanské službě. Tentýž Duch, který vzkřísil Krista z mrtvých, přebývá ve věřících a umožňuje nám žít vítězně a účinně sloužit. Jak se modlil Pavel, můžeme poznat: „jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých“ (Ef 1,19-20).

Živý Kristus nás pověřuje, abychom se o tuto dobrou zprávu podělili se světem, který zoufale potřebuje naději. Ženy u hrobu dostaly první evangelijní pověření: „Jděte rychle a řekněte to jeho učedníkům: „Vstal z mrtvých“ (Mt 28,7). Toto pověření se dnes vztahuje na všechny věřící. Jsme svědky jeho zmrtvýchvstání a jsme povoláni hlásat velikonoční poselství do všech koutů země.

V této velikonoční době se radujme z našeho vzkříšeného Pána, který zvítězil nad smrtí a zajistil nám věčnou spásu. Přijměme moc jeho vzkříšení do svého každodenního života a dovolme, aby Jeho vítězství proměnilo i naše porážky ve vítězství. Při oslavě prázdného hrobu ať zazní slova starokřesťanského pozdravu: „On vstal z mrtvých! Skutečně vstal z mrtvých!

Krása Velikonoc nespočívá jen v historických událostech, které si připomínáme, ale v jejich trvalé moci k proměně životů i dnes. Protože žije, můžeme s důvěrou čelit zítřku s vědomím, že nás nic nemůže oddělit od jeho lásky. Jak prohlásil Pavel: „Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.“ (Řím 8,37).

Kéž tyto Velikonoce naplní naše srdce obnovenou radostí ze vzkříšeného Spasitele, hlubší vděčností za jeho oběť a novým odhodláním sloužit Mu. Hrob je prázdný, smrt je poražena a Kristus vítězně kraluje. V tom spočívá sláva Velikonoc – není to jen minulá událost, ale přítomná skutečnost, která nabízí naději, smysl a věčný život všem, kdo věří ve vzkříšeného Pána.

A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

(Žd 13,20-21).

Lyndon Buckingham
generál Armády spásy